Po stopách pánů z Kunštátu
Pod tímto titulem se z pátku na sobotu 14. – 15. června uskutečnila víkendová výprava 5. oddílu do Hostýnských vrchů, kterou zorganizovali Stanley a Vojta a zúčastnili se jí s nimi Dolda, Weedy, Mira, Hermiš, Poliš a Zdenda.
Úvodním stanovištěm naší cesty byla železniční stanice Loukov, kde nám byla předána šifra, jejíž rozluštění nebylo lehkým úkolem, ale prozradilo nám, kudy se naše putování bude ubírat. Zároveň byla stanovena pravidla hry, která nás měla udržet na pozoru – každý si vylosoval pořadí, ve kterém se měl pokusit zneškodnit ostatní členy, a to jedním z nelehkých způsobů – například pošimráním trávou na nose nebo cvrnknutím do ucha – tak, aby oběť nestihla použít obranné gesto. Start této hry byl ale o hodinu posunut, takže bylo na každém ze členů, aby si čas hlídal a nenechal se překvapit.
Cesta ubíhala rychle, naším cílem byl sám vrchol nejvyšší hory Hostýnských vrchů, Kelčského Javorníku, ve výšce 864 m.n.m. Měli jsme tedy co dělat, pokud jsme chtěli na místo táboření dorazit před soumrakem. Není snad třeba dodávat, že po hodině, kdy již byl slušný kus cesty za námi a byli jsme hluboko v lesích, začala očekávaná bitva. Dva členové, kteří si čas nepohlídali, byli odstraněni ihned, a zbývající hráči měli co dělat, aby se nestali další obětí. Zároveň jsme ale museli spolupracovat, týmovým úkolem bylo zapamatovat si informace z velice zajímavého životopisu jednoho ze členů rodu pánů z Kunštátu. Se západem slunce jsme pak konečně dorazili na vrchol, zapsali se do vrcholové knihy, a vydali se pátrat do okolí po vhodném místě, kde rozložit nocleh.
Toto útočiště jsme nakonec nalezli na mýtině v lese, nedaleko vysílače poblíž vrcholu. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, přičemž jedna připravila místo pro nocleh a sestavila stan, zatímco druhá chystala večeři v podobě gulášové polévky. Spokojeni a s plnými žaludky jsme tak zalehli, mladší členové do stanu, zatímco starší pod širé nebe.
Druhého dne zrána, po snídani a uklizení tábořiště, naše cesta pokračovala směrem k nedalekým ruinám hradu Šaumburku, jehož založení je spojeno se jménem Bruna ze Schauenburku, který se ve 13. století významně zasadil také o rozvoj Kroměříže. Zde také před polednem proběhla závěrečná strategická hra na způsob šiškové války, kterou nakonec přes četné handicapy vyhrálo družstvo starších, přestože síly byly po celou dobu velmi vyrovnané. Zbývající kilometry, které nás dělily od železniční zastávky Rajnochovice, byly zpestřeny nejen dalšími hrami, ale také pozorováním unikátní zvířeny.
Výprava se tedy rozhodně podařila, počasí nám přálo, trasa i program byly velice zajímavé, a nezbývá tedy, než se začít těšit na další společné výpravy!
Zapsal: Weedy :)