Víkendovka: Olomouc – (nejen) po stopách Jiřího Wolkera
Výprava byla zahájena 21. 9. v sestavě Stanley, Dolda, Weedy, Hermiš a Poliš. Bezproblémová cesta, absolvovaná v nákladovém vagónu a zpříjemňovaná duševně nevyrovnaným průvodčím, byla vedena v duchu očekávání velkoměsta, tématem hovoru se navíc velice rychle stala návštěva všemi oblíbeného rychlého občerstvení. Naštěstí se na obzoru brzy objevily obrysy města Olomouce.
_________________________
Na nádraží se k nám připojila posila v podobě Vojty a Johnnyho, a tak jsme mohli v plném počtu vyrazit směrem k základně – rodinnému domku ve vesničce Samotišky, přímo pod Svatým Kopečkem. Zde jsme ale dlouho nepobyli, čekal nás večerní výlet do centra. První zastávka a zároveň první vyhlídka byla věž kostela sv. Mořice s krásným rozhledem na Horní náměstí a radnici. Stanley měl ale v rukávu překvapení – naše další kroky totiž vedly ke katedrále sv. Václava, neboli k Dómu.
Přestože zdejší věž běžně přístupná není, nás se tento zákaz netýkal. O půl hodiny, 450 schodů a osmdesát jedna metrů později se nám naskytl dechberoucí pohled na Olomouc zalitou světlem zapadajícího slunce. Navíc jsme tak stanuli na druhé nejvyšší kostelní věži v České republice.
Tím ale večerní program zdaleka nekončil – kromě nutné návštěvy McDonalda pokračovala naše prohlídka historické Olomouce. V okolí Arcibiskupského paláce nás navíc čekala promyšlená hra inspirovaná olomouckou historií – naším úkolem totiž bylo odvrátit útok švédských vojsk, která Olomouc dobyla během třicetileté války. Po sérii rozumových, výtvarných, dovednostních i běhacích disciplín následoval návrat na nádraží, během něhož nám Stanley ukázal jak olomoucké Bezručovy sady, tak i několik tajných univerzitních zkratek.
Večer pokračoval nočním výstupem na Svatý Kopeček, abychom si mohli prohlédnout zdejší působivě nasvícenou baziliku, poté jsme už pouze sešli do blízkých Samotišek přečkat noc.
_________________________
Druhý den začal tam, kde první skončil – po výborné snídani jsme totiž vyrazili zpět k bazilice na Svatém Kopečku a odsud k nedaleké „vile Jiřího Wolkera“, domě, kde bydlel tento známý básník a skaut. Ani zde jsme ale nesetrvali dlouho, náš program byl totiž nabitý – dalším bodem byla cesta k blízké ZOO, u které je zřízeno lanové centrum. To se stalo naší další zastávkou, a rozhodně nebylo jednoduché všech dvacet tři překážek dráhy zdolat, zvláště ve ztížených podmínkách po dešti.
To ovšem ještě nebyl konec, následoval výlet k blízké zřícenině kláštera, kde jsme si opět zahráli týmovou hru, tentokrát s netradičním tématem – podepisování ukryté smlouvy. Teprve pak jsme vyrazili zpět ke Svatému Kopečku, a odtud do centra, kde nás čekal závěrečný rozchod. Naneštěstí nás zastihl déšť, a tak náš návrat na nádraží byl dost nejistý. Poštěstil se nám ale velice netradiční zážitek – městem totiž zrovna projížděla renovovaná historická tramvaj z 30. let, a naše cesta na nádraží tak byla nejen pohodlná, ale navíc i velice stylová.
Závěrem tedy musím říct, že se mi víkendovka velice líbila, navázala na skvělou víkendovku brněnskou (z před dvou let) a že městské prostředí, navíc mnohem historičtější, ani tentokrát nezklamalo. Připočtěme výborný nápaditý program, a nezbývá než se těšit na příští, tentokrát snad přírodnější akci.