6. oddíl skautek sv. Jany z Arku Kroměříž

O víkendu 9. – 12. října se celý náš oddíl vypravil do Bílovic u UH na víkendovku.
Na faře nás čekaly tři bratry, z nichž každá se snažila najít si svého vysněného prince, a my jsme jim nabídly pomocnou ruku, a tak začala naše cesta z pohádky do pohádky.

V pátek večer se splnil sen první z brater – potkala muže svých snů, Karkuláka. Tomu jsme pomohly najít jeho ztracený košíček a následně donést babičce chleba. Ačkoliv je v Bílovicích plno hladových vlků, kteří nám chleba na potkání ukusovali, babička nakonec hlady neumřela a mohla být hostem na našem večerním partičkovském galavečeru.

V sobotu jsme pak vyrazily na výlet na Velehrad za idolem druhé z brater, Růžeňákem. Po cestě jsme prošly tvrdým výcvikem na boj s trním a čelily jsme prolétavajícím drakům, sudičkám a pálícímu slunci, až jsme na Velehrad konečně dorazily. Tam jsme uspořádaly velký průzkum veřejného mínění, kdy jsme obcházely kolemjdoucí a ptaly se jich na jejich nejoblíbenější pohádky a k tomu jsme od nich sbíraly obrázky růžiček. Odpoledne jsme pak vysvobodily Růžeňáka okupovaného skupinou zlých trnů.
Po návratu na faru byla hlavním programem hra na vlkodlaky, která ani po hodině nikoho nepřestala bavit, a tak jsme v ní pokračovaly i po večeři, na kterou byly špagety s omáčkou. Jedna po druhé jsme ale od hry odcházely, abychom si prošly svíčkovou cestičku. Když jsme schod po schodu v tichu a o samotě stoupaly ke kostelu ve svitu svíček a na každém kroku se zamýšlely nad jedním citátem, jistě to mnohým pohlo se svědomím.
Sobotní večer se pak pro tři slečny – Ute, Nervíka a Agátku – stal večerem, na který se nezapomíná. U malého ohýnku dnes tato trojice totiž složila slib, světluškovský nebo skautský.

V neděli už se pak už nestihlo nic víc, než se sbalit, posnídat, zajít na mši (kde se mimochodem konal sedminásobný křest!), uklidit a vyrazit na vlak. weva